Shrnutí:
- Právo vyjadřovat názory v publicistických žánrech i kontroverzní formou je jednou ze
základních etických hodnot nezbytných pro svobodnou žurnalistiku. - Článek P. Procházky Kdo rozbíjí Slavii aneb Hanopis hodný Urválka i článek P. Janegy Kdo
rozbíjí Slavii, na který P. Procházka bezprostředně reagoval, jsou příklady vyhroceně
subjektivní názorové publicistiky, která je však z hlediska formy legitimní. - Spojením argumentů v jakémkoli jednom článku přirozeně vzniká dojem příčinnosti či
souvislosti. Autor s tím musí počítat a není-li jeho záměrem tento dojem vytvořit, musí to
výslovně uvést. Pokud ho vytvořit chce, pak musí výslovně uvést, že jde o jeho domněnku,
nemá-li tento dojem podložený jako fakt. Jestliže jakýkoli článek přirozeně a logicky vytvoří
určitý dojem, nezbavuje se autor odpovědnosti za něj tím, že ho ignoruje nebo se vyhne jeho
pojmenování. - Článek P. Procházky vytvořil dojem, že J. Konečný stál bezprostředně za vznikem článku
v deníku Sport. Tento dojem není pravdivý. - Etická komise obecně nebude při posuzování podnětů týkajících se publikovaných článků
přihlížet k požadavku kolegiality. - Etická komise se ohrazuje vůči slovním vyjádřením, která implikují možnost fyzického násilí na
novinářích, a to jak směřujícím zvenčí, tak bez příslušné reflexe publikovaným uvnitř obce
sportovní žurnalistiky. - Etická komise informuje o výsledku řízení výbor a vzhledem k závažnosti zjištění mu
nepředkládá žádný návrh na opatření.
Podnět:
Etická komise se zevrubně zabývala podnětem, který podal člen KSN J. Konečný k článku magazínu
Hattrick.cz autora a člena KSN P. Procházky Kdo rozbíjí Slavii aneb Hanopis hodný Urválka? Tento
článek byl reakcí na předchozí materiál deníku Sport autora a člena KSN P. Janegy Kdo rozbíjí Slavii.
Podnět zahrnoval námitku, že spojuje J. Konečného se vznikem původního článku, což je nepravdivé.
Dále se vymezil proti tomu, jaké další údaje o něm byly v článku uvedené a proč byl do věci vtažen i
jeho syn.
Řízení:
Etická komise kontaktovala autory obou dotčených článků, ověřovala si jejich názory na publikované
materiály i to, za jakých okolností vznikly.
Závěr:
Při formulaci svého závěru Etická komise vycházela zejména z toho, že oba inkriminované články byly
publikované v názorových rubrikách.
Etický a morální kodex KSN v některých svých ustanoveních trvá na tom, že neprokázané obvinění či
nepřesná informace jsou zásadní prohřešky proti novinářské etice. V oblasti názorové publicistiky je
však nezbytné ponechat prostor nejen pro formulaci zjevných faktů, ale také pro formulaci
autorských názorů a domněnek, zejména pokud je původ těchto domněnek podložen argumenty.
Etická komise v průběhu projednávání nezjistila, že J. Konečný byl jakkoli spojen se vznikem článku
P. Janegy. Ani P. Procházka na tom netrval, naopak se hájil, že žádnou domněnku o spoluúčasti
J. Konečného na vzniku článku v deníku Sport neuvedl. Etická komise se ale ztotožňuje s názorem
J. Konečného, že vzhledem k rozsahu a způsobu uvedení informací o osobě, kterou je J. Konečný, je
vyznění článku P. Procházky v tomto směru zcela zřejmé a Etická komise má vážné pochybnosti o
obhajobě autora, že nešlo o záměr.
V Etickém a morálním kodexu se uvádí, že „novinář je povinen nepřipustit, aby domněnka byla
vydávána za ověřený fakt“. Ačkoli se bod týká zejména oblasti zpráv, je třeba ho přiměřeně
vyžadovat také v oblasti publicistiky, a to jak pro jednotlivé formulace, tak pro celkové logické
vyznění článku. Je nezbytné, aby autor domněnky, které uvádí a nemá je přímo podložené, oddělil od
faktů, které používá jako podklady pro své domněnky. Zároveň je nezbytné, aby reflektoval pozici
autora vůči nevysloveným, ale logickým závěrům, které z článku vyplývají. Nevyslovením této pozice
se za ně autor nezbavuje odpovědnosti.
Etická komise považuje vytvoření nepravdivého dojmu v dotčeném článku za profesionální
pochybení. Komise soudí, že projednání podnětu a upozornění na pochybení je dostačující vzhledem
k okolnostem, zejména k potřebě zdůraznit svobodu názorové publicistiky.
Etická komise rovněž vedla diskusi o formě obou článků, v nichž našla určité společné rysy, jako
zejména šablonovitost ve vykreslování popisovaných postav, zveličování, uvádění dehonestujících
analogií a podobně. Přestože se členové Etické komise shodli, že uvedené autorské postupy při psaní
článků nepovažuje za vzorové pro publicistiku, jsou v tomto žánru vyhroceně subjektivní publicistiky
obecně považované za přijatelné a v mezích daných svobodou vyjádření vlastního názoru.
Etická komise zvažovala vhodnost uvedení všech údajů vytvářejících celkový kontext týkající se
nejmenované osoby, kterou byl míněn J. Konečný. Vzhledem k tomu, že J. Konečný nenamítal jejich
nepravdivost jako základem svého podnětu, tímto aspektem se hlouběji nezabývala a posuzovala
pouze jejich relevanci a rozsah. Závěrem komise je, že uvedené informace byly uvedené v rozsahu,
který odpovídá účelu, tj. formulaci autorského názoru.
Etická komise byla vyzvána, aby zhodnotila článek P. Procházky také z hlediska kolegiality. V tomto
směru je komise vedena pouze stručnou zmínkou v Etickém a morálním kodexu „sportovní novinář
musí dbát zásad slušného chování nejen ve směru ke sportovcům, respondentům, kolegům a
organizátorům akcí“. Komise se shodla, že v zájmu dobrého jména sportovní žurnalistiky nemůže na
vztah novinář-novinář pohlížet přísněji než na vztah novinář-sportovec, novinář-funkcionář, novinářčtenář apod. a vytvářet tak dojem sektářství, v němž jsou novináři před výstupy svých kolegů
chráněni víc než ostatní osoby. Proto tedy tato výzva nijak neovlivnila posuzování podnětu.
Při svém řízení Etická komise zaregistrovala, že na článek P. Janegy reagoval předseda představenstva
SK Slavia Praha slovy, jimiž implikoval, že vhodnou reakcí by bylo fyzické násilí. Tuto myšlenku
následně převzal do svého článku také P. Procházka. Etická komise se proti podobným vyjádřením
v obou případech zásadně ohrazuje a považuje je za zcela nepřijatelná.